Neutralita CO2: Jak jí dosáhnout

• Politické faktory pro ochranu klimatu
• Sítě a normy jako hnací síly ochrany klimatu
• Společnost jako hnací síla pro neutralitu_CO2 a ochranu klimatu
• Podnikání jako hnací síla ochrany klimatu
• Řízení klimatu a neutralita_CO2 - klasifikace
• Účtování skleníkových plynů jako výchozí bod
• Proces podle ISO 14064
• Jak dosáhnout neutrality_CO2 - závěr
• DQS: Jednoduše využívat kvalitu.

Neutralita_CO2 - definice

V užším slova smyslu termín neutralita_CO2 znamená, že se nevypouští žádný CO2 nebo že jsou emise_CO2 plně kompenzovány. Kontext činnosti, který je v tomto smyslu_{CO2 neutrální}, nezvyšuje koncentraci skleníkového plynu_CO2 v atmosféře, ale může mít jiné vlivy na klima, například tím, že emituje jiné skleníkové plyny, jako je metan nebo oxid dusný, nebo - v příkladu letectví - změnou oblačnosti. Neutralita_CO2 proto není synonymem pro neutralitu klimatu nebo skleníkových plynů. [...] Klimatická neutralita znamená, že určitý proces nebo činnost neovlivňuje klima. Zdroj: ČTK, s. 1: .

Politické podněty pro ochranu klimatu

V roce 1997 se v japonském Kjótu konala konference o změně klimatu, na které byl přijat "Kjótský protokol". Tímto protokolem byla založena Rámcová úmluva OSN o změně klimatu, která poprvé stanovila právně závazné závazky k omezování a snižování emisí skleníkových plynů, jako je oxid uhličitý (_CO2), metan (CH4) a oxid dusný (N2O), a také fluorovaných skleníkových plynů (F-plynů), jako jsou hydrofluorouhlovodíky (HFC) obsahující vodík, perfluorouhlovodíky (PFC) a hexafluorid síry (SF6).

Dohoda vstoupila v platnost v roce 2005. Následovala dvě závazná období. Po prvním z nich, které trvalo od roku 2008 do roku 2012, zúčastněné země zjistily, že požadované klimatické cíle nebyly splněny. To vedlo k druhému závazkovému období, které trvalo od roku 2013 do roku 2020.

Aby se mezinárodní proces ochrany klimatu udržel i po roce 2020, bylo zapotřebí uzavřít další dohodu o ochraně klimatu. V roce 2015 tak byla přijata "Pařížská dohoda o klimatu", která poprvé stanovila konkrétní cíl pro omezení globálního oteplování výrazně pod dva stupně ve srovnání s předindustriální érou.

V roce 1997 se v japonském Kjótu konala konference o změně klimatu, na které byl přijat "Kjótský protokol". Tímto protokolem byla založena Rámcová úmluva OSN o změně klimatu, která poprvé stanovila právně závazné závazky k omezování a snižování emisí skleníkových plynů, jako je oxid uhličitý_(CO2), metan (CH4) a oxid dusný (N2O), a také fluorovaných skleníkových plynů (F-plynů), jako jsou fluorované uhlovodíky (HFC) obsahující vodík, perfluorované uhlovodíky (PFC) a hexafluorid síry (SF6).

Dohoda vstoupila v platnost v roce 2005. Následovala dvě závazná období. Po prvním z nich, které trvalo od roku 2008 do roku 2012, zúčastněné země zjistily, že požadované klimatické cíle nebyly splněny. To vedlo k druhému závazkovému období, které trvalo od roku 2013 do roku 2020.

Aby se mezinárodní proces ochrany klimatu udržel i po roce 2020, bylo zapotřebí uzavřít další dohodu o ochraně klimatu. V roce 2015 tak byla přijata "Pařížská dohoda o klimatu", která poprvé stanovila konkrétní cíl pro omezení globálního oteplování výrazně pod dva stupně ve srovnání s předindustriální érou.

_CO2 neutralita v Německu do roku 2050

Na evropské úrovni dal Kjótský protokol vzniknout obchodování s emisemi v EU. To je považováno za nástroj ke snižování emisí skleníkových plynů, neboť na trhu může být vydán a obchodován pouze omezený počet emisních povolenek. V Německu byl v roce 2016 přijat Plán ochrany klimatu do roku 2050. Jeho cílem je do té doby dosáhnout rozsáhlé_CO2 neutrality.

V říjnu 2019 Německo zveřejnilo Program ochrany klimatu 2030, který slouží k realizaci a konkretizaci Plánu ochrany klimatu do roku 2050. Ten obsahuje konkrétní cíle a opatření, včetně novelizovaného spolkového zákona o ochraně klimatu.

Tímto zákonem spolková vláda zpřísnila požadavky a stanovila každoroční snižování emisí skleníkových plynů pro celou řadu odvětví, například dopravu, průmysl, budovy. Do roku 2030 mají být emise_CO2 sníženy o 65 % ve srovnání s rokem 1990. Do roku 2045 má Německo dosáhnout neutrality skleníkových plynů. Za sledování úspěšnosti cílů a případná následná opatření jsou odpovědná příslušná ministerstva.

Sítě a normy jako hnací síly ochrany klimatu

Sítě a normy pro udržitelný rozvoj podporují problematiku ochrany klimatu a neutrality_CO2. Patří mezi ně například Global Compact, Global Reporting Initiative (GRI) nebo Německý kodex udržitelného rozvoje (DNK), které obsahují pokyny pro nefinanční výkaznictví a zabývají se problematikou skleníkových plynů. Dále jsou to Cíle udržitelného rozvoje OSN, které byly přijaty v roce 2015 a vstoupily v platnost v roce 2017. Jsou součástí Agendy pro udržitelný rozvoj 2030. V 17 cílech udržitelného rozvoje je jedním z nich "opatření v oblasti změny klimatu".

Společnost jako hnací síla_CO2 neutrality a ochrany klimatu

Produkce skleníkových plynů, jako je_CO2, je v zásadě založena na lidské činnosti, jako je intenzivní využívání fosilních paliv a paliv na bázi uhlíku. K dosažení stanovených cílů a například neutrality_CO2 je zapotřebí všech aktérů: společností, nevládních organizací i soukromých osob, které mohou vyvinout velký tlak směrem k_{CO2 neutrálním} společnostem. Spotřebitelé mohou svým spotřebitelským chováním pomoci usměrnit otázku neutrality_CO2. Otázky udržitelnosti jsou nyní také významným, stále rostoucím faktorem v soutěži firem, například o nové zaměstnance.

Podnikání jako hnací síla ochrany klimatu

Ani podnikatelská sféra již nemůže ignorovat problematiku ochrany klimatu. Mnoho zákazníků nyní klade požadavky na udržitelnost v dodavatelských řetězcích a konkrétně na otázky klimatu. Některé velké společnosti samy pro sebe objevily problematiku ochrany klimatu a prosazují obchodní postupy_{neutrální z hlediska emisí CO2}. V některých případech dokonce chtějí, aby výběr jejich dodavatelů závisel na jejich cílech v oblasti udržitelnosti.

Také soukromí a institucionální investoři se stále více zaměřují na ochranu klimatu, klimatickou neutralitu a další otázky udržitelnosti. V indexech udržitelnosti je uváděno stále více společností, které jsou v těchto oblastech aktivní. Vedle fondů udržitelnosti pro soukromé investory mají institucionální investoři, například prostřednictvím projektu CDP (Carbon Disclosure Project), možnost zjistit, jaké jsou klimatické závazky společností a jejich uhlíkové stopy na cestě ke klimatické neutralitě.

To je důležité, protože na jedné straně změna klimatu způsobuje velké škody, a tím se stává rizikem i pro podniky prostřednictvím bouří nebo záplav, a na druhé straně je riziková pro pojišťovny, pokud by musely vyplácet vysoké náhrady škod. Carbon Disclosure Project je iniciativa, jejímž cílem je, aby podniky, ale i obce zveřejňovaly své údaje o životním prostředí. Přístup k těmto údajům má více než 655 institucionálních investorů.

Ochrana klimatu se stala nedílnou součástí dnešního světa. Pokud chcete být dlouhodobě úspěšní, je nezbytné, abyste se zabývali řízením klimatu.

Climate managementent a_CO2 neutralita - klasifikace

Klimatický management lze přiřadit k tematickému bloku management udržitelnosti a dílčímu bodu environmentální management (ISO 14001). Energetický management (ISO 50001) pak naleznete v oblasti klimatického managementu. Pokud již byl v podniku zaveden systém energetického managementu podle ISO 50001, lze z něj čerpat výhody pro ochranu klimatu. Vyplatí se vycházet ze stávajících struktur a využít uznávané normy ISO 14001 a ISO 50001 jako vstupní informace. Dobrou volbou je také začlenění řízení ochrany klimatu do stávajícího integrovaného systému řízení. Za tímto účelem mohou organizace např:

• Identifikovat své vlastní hnací síly na základě analýzy kontextu a zainteresovaných stran.
• Podívat se na svou stávající politiku v oblasti klimatu
• Definovat odpovědnosti
• Stanovit cíle, např. neutralitu_CO2, vědecky podložené cíle.
• Vypracovat klimatickou strategii s využitím cyklu PDCA (Plánuj - Udělej - Zkontroluj - Jednej).
• Využijte údaje ze systémů environmentálního a energetického managementu
• Zohledněte emise skleníkových plynů, které jsou nezbytnou součástí řízení klimatu. Je důležité znát jejich dopad a podle toho stanovit cíle.

Dnes je téměř nemožné nezaujmout postoj ke klimatické neutralitě nebo se neaktivizovat prostřednictvím účinné ochrany klimatu. Inventarizace skleníkových plynů je proto důležitým krokem k udržitelné budoucnosti.

Evidence skleníkových plynů jako výchozí bod

Účetnictví TGH je založeno na pěti zásadách:

• Relevance
• Úplnost
• konzistence
• Transparentnost
• Přesnost

1. Relevance

Jsou zahrnuty všechny relevantní emise skleníkových plynů, nejen emise_CO2, a vykazování odpovídá potřebám uživatelů.

2. Úplnost

Jsou zahrnuty všechny zdroje skleníkových plynů v rámci hranic systému/hranice evidence. Pokud existují výjimky, musí být zveřejněny a odůvodněny.

3. Soulad

Musí být použity konzistentní metodiky, aby byla zajištěna určitá míra srovnatelnosti v jednotlivých letech. Pokud jsou provedeny změny (hranice systému, metody, údaje), jsou zdokumentovány.

4. Transparentnost

Uvedení předpokladů, použitých zdrojů dat, použitých metod výpočtu tak, aby je bylo možné dohledat.

5. Přesnost

Zaznamenané emise skleníkových plynů nesmí být systematicky vyšší nebo nižší než skutečné emise. Pokud by tomu tak bylo, mohlo by se zdát, že podnik v následujícím roce ušetřil velké množství emisí nebo že má najednou velké množství emisí, aniž by se vědělo, odkud pocházejí. Proto musí být vždy zajištěna přesnost metod a výpočetních modelů.

Co je třeba zvážit, než začnete se sběrem dat

Před zahájením účtování skleníkových plynů je třeba vymezit hranice inventury. To zahrnuje i účetní období. To je obvykle jeden rok, ale lze jej zvolit libovolně. Organizační hranice inventury slouží k rozhodnutí, které společnosti nebo účasti společnosti mají být do inventury zahrnuty.

Alternativním přístupem je přístup založený na vlastním kapitálu. Zde se skleníkové plyny, jako je^CO2, stanoví z emisí ze všech provozoven a majetkových účastí a emise se poměrně rozdělí.

Který přístup se použije, závisí na struktuře společnosti. Je důležité se podívat na velikost společnosti a na to, jaké jsou struktury účasti.

Limity provozní inventury se zabývají tím, jaké emise by měly být zahrnuty do pokrytí. Existují přímé emise, které jsou výsledkem provozu společnosti, jako jsou elektrárny ve vlastnictví společnosti, vozový park nebo chemické procesy. V závislosti na odvětví, z něhož podnik pochází, je zde třeba zohlednit také úniky (např. chladiv).

Nepřímé emise se vyskytují v předcházejících a navazujících činnostech dodavatelského řetězce. Patří sem například emise, které vznikají při výrobě nakupované energie (elektřiny), ale také emise, které vznikají v místě dodavatele nebo při přepravě na místo. Mezi navazující činnosti patří také emise, které vznikají při používání výrobku nebo které jsou důsledkem přepravy a likvidace odpadu.

Existují různé přístupy v závislosti na tom, jaký přístup společnost používá k započítávání emisí. Protokol o skleníkových plynech (neboli Greenhouse Gas Protocol) poskytuje standardy a pokyny v angličtině pro přípravu inventur_CO2 v různých oblastech. Podnikový standard například specifikuje, které emise by měly být zahrnuty do hranice provozní inventury, a rozděluje je do tří oblastí:

• Rozsah 1: Povinné zaznamenávání
  Sem patří výše uvedené přímé emise (vozový park, elektrárny ve vlastnictví podniku, chemické procesy atd.).
• Rozsah 2: povinná evidence
  Zahrnuje výše zmíněné nepřímé emise (emise vznikající při výrobě energie mimo podnik, například elektřiny a tepla atd.)
• Rozsah 3: nepovinný
  Jedná se o emise, které vznikají z činností společnosti, ale nejsou pod její kontrolou, např. činnosti dodavatelů, zákazníků nebo poskytovatelů služeb.

Sběr dat a stanovení emisí

Je třeba započítat následující plyny. Přepočet na ekvivalenty_CO2 (_CO2 zde slouží jako výchozí bod) vychází z potenciálu globálního oteplování (GWP).

Emise skleníkových plynů se téměř nikdy neměří přímo, ale určují se pomocí logiky výpočtu. K tomu jsou důležité údaje o činnosti a emisní faktory.

Údaje o činnosti obvykle představují činnosti, které vedou k emisím skleníkových plynů. Patří mezi ně spotřeba paliv, spotřeba elektřiny nebo ujeté železniční kilometry. Vhodnými zdroji dat jsou odečty měřičů, faktury, měření, výpočty, případně odhady, nebo případně průzkumy mezi zaměstnanci týkající se cestovních vzdáleností a způsobů dopravy. Tyto hodnoty se pak stanoví ve vztahu k emisním faktorům.

Emisní faktory popisují poměr emisí skleníkových plynů na jednotku použité suroviny (například na jednotku nafty) a obvykle se vyjadřují v tCO2eq/kvantitu. K získání příslušných údajů jsou vhodné databáze, jako jsou bezplatné databáze GEMIS, ProBas nebo komerční databáze GaBi, ecoinvent. V závislosti na odvětví nebo lokalitě mohou být důležité i další zdroje dat nebo vědecké publikace.

Postup podle normy ISO 14064

Norma systému řízení ISO 14064 umožňuje společnostem monitorovat, vykazovat a lépe řídit emise skleníkových plynů. Norma poskytuje společnostem rámec pro výpočet a ověřování emisí skleníkových plynů. Je dobrovolná a používají ji společnosti všech velikostí a z nejrůznějších odvětví.

Norma ISO 14064-1 se týká skleníkových plynů a lze ji použít jako základ pro bilancování vlastních emisí_CO2 a pro stanovení tzv. uhlíkové stopy podniku (CCF). Rozlišuje přímé a nepřímé emise skleníkových plynů. V zásadě platí, že přímé emise skleníkových plynů musí být evidovány. Pro nepřímé emise skleníkových plynů norma ISO 14064-1 stanoví, že by měly být zaznamenávány podle jejich významnosti. Jinými slovy, pokud jsou pro danou společnost významné, musí být zaznamenány. Pro tyto účely existuje pět podkategorií:

• Nepřímé emise skleníkových plynů z dovozu energie.
• Nepřímé emise skleníkových plynů z dopravy
• Nepřímé emise skleníkových plynů z výrobků používaných organizací.
• Nepřímé emise skleníkových plynů spojené s používáním výrobků organizace.
• Nepřímé emise skleníkových plynů z jiných zdrojů

Těchto pět kategorií lze rozšířit a dále rozdělit. Každá organizace provádějící účetnictví by měla stanovit kritéria významnosti, která bude používat pro klasifikaci nepřímých emisí. Příkladem může být objem emisí, jejich ovlivnitelnost, přístup k informacím a jejich přesnost, zájem a očekávání zainteresovaných stran a další.

Norma ISO 14064-2 poskytuje návod pro zachycení odstraňování nebo snižování emisí skleníkových plynů na úrovni projektu.

Norma ISO 14064-3 poskytuje základ pro ověřování uhlíkové stopy. Toto ověření odpovídá účetnímu období, které je zpravidla jeden rok, a může být provedeno DQS. Poskytuje společnostem možnost prokázat ve svých externích výkazech, že jsou plněny požadavky na vyrovnávání emisí.

Další standardy

Mezi další užitečné nástroje patří norma ISO 14067, která poskytuje pokyny pro kvantifikaci skleníkových plynů na úrovni výrobků, a norma EN 16258, která je zaměřena na odvětví dopravy a specifikuje metodu výpočtu a vykazování emisí skleníkových plynů a spotřeby energie. Lze ji použít pro nákladní, ale i osobní dopravu.

Jak dosáhnout_CO2 neutrality - Závěr

Klimatická neutralita jako celek - a neutralita_CO2 zvláště - nespadne jen tak z nebe. Ochrana našeho klimatu však stojí za námahu. Základem klimatické neutrality je odolná inventarizace a vaše společnost získá nejvyšší důvěryhodnost s akreditovaným certifikátem podle ISO 14064.

Díky této normě může inventarizace skleníkových plynů upevnit postavení vaší společnosti na trhu a učinit ji zajímavější pro zákazníky, žadatele, dodavatele a poskytovatele služeb. Za tímto účelem se také vyplatí vypracovat analýzu významnosti, abyste mohli kdykoli zveřejnit klíčové aspekty udržitelnosti a životního prostředí vaší společnosti. Čím přesněji určíte, jaký dopad má vaše společnost na životní prostředí, tím rychleji můžete provést změny a posunout otázku_CO2 neutrality a vaši společnost na trhu daleko dopředu.

DQS: Jednoduše využívat kvalitu.

Jsme váš specialista na audity a certifikace, na systémy řízení a procesy - a to velmi úspěšně již více než 35 let. Byli jsme založeni jako první německý orgán pro certifikaci systémů řízení a zaměřujeme se na to, jak jsou společnosti řízeny a organizovány. Provádíme audity podle přibližně 100 uznávaných norem a předpisů a také podle norem specifických pro jednotlivé společnosti a sdružení. Svou prací poskytujeme managementu jasné důkazy pro opatření.

Ověření vaší stopy skleníkových plynů našimi odborníky vychází z normy ISO 14064-3 a zvyšuje důvěryhodnost vaší společnosti u investorů, zákazníků a dalších zainteresovaných stran, například nevládních organizací. Kromě toho lze identifikovat potenciální úspory a realizovat opatření ke snížení emisí, což znamená, že lze pokrýt i požadavky relevantní pro trh, například ze strany CDP (Carbon Disclosure Project). Kromě toho jste připraveni rychle reagovat na případné právní předpisy.